Sděl bohům své plány...

Opravdu jsem chtěla doplnit nabídku shopu o hotové výrobky. I jsem nějaké produktové fotky právě dokončeného udělala, jenže bezprostředně po tom novinka měla nový domov. Asi je to skvělé, že co utkám "na sklad" si v polici ani nepohoví. Opravdu si na nedostatek práce nestěžuji. Jenže ruku v ruce s tím jde i absence při správě těchto webovek. 
Rok se s rokem sešel a já opět, v křeči z pocitu nedostatečné nabídky, balím na Brněnské vánoce. Budu opět na Zelném trhu, jen se od Husy na provázku přesunu blíž k Parnasu. Mám stánek číslo devět a budeme, tak jak vloni, tkalci dva. Letos jsme bok po boku a moc se na to sousedství těším. S Janem Součkem (Ruční tkaní) jistě vytvoříme silnou tkalcovskou dvojku. Nejen tím, že oba budeme předvádět "a takhle se to, milé obecenstvo, dělá".
Nad plnícími se krabicemi se mi vybavuje jeden loňský rozhovor. Protože Advent je o setkávání se, popovídání si, zastavení se, usebrání.
Říkala mi paní prabababičkovského věku, že u nich v městysi byl taky tkadlec. Bydlel v malém přízemním domku, z ulice bylo vidět nezakrytým oknem na muže pracujícího za stavem. Paní kolem chodila do školy a tuze se, zejména když byla ještě nebo už tma, toho muže i domku bála. Protože bylo přece jasně, šesti či sedmiletýma očima, vidět, že je to čaroděj. Dovedu si tu každodenní scénu představit. Temná místnost, jen lampa nad pracovní plochou. Starý muž shrbený nad prací. Jednou rukou škube za provaz, druhou přitahuje k sobě (nebo odtlačuje, podle typu uložení bidlenu) něco. Nejspíš má na hlavě čepici a možná u práce kouří. Možná mu k práci hraje rozhlas po drátě, možná si jen něco pozpěvuje a mumlá. Díky sporému osvětlení jsou stíny rozpohybované a velmi proměnlivé. Též (ne)osvícení tváře dělá s obličejem divy.  
Sama bych se občas ráda rozdvojila, že abych se podívala z ulice, jak že to u práce vypadám já a jestli také neděsím okolojdoucí děti do Sokola. Svítí mi jen LED pásek v koruně stavu. Obličej mám nad ním, tělo za ním. Místnost tone v šeru (paráda, Hora děsu je milosrdně skryta světelnou oponou). Asi taky dobrej vizuální horůrek.
Nakonec ona stačí i jen momentka, na které při plném osvětlení i osvícení zavádím osnovu do stolního stavu. Něco mezi čarodějnicí, krabem a hajzlovým pavoukem.