Ovládat chaos
Kolik (ne)zbytností s sebou vláčíme v kabelce, aktovce, batohu... poznáme ve chvíli, kdy obsah vysypeme na stůl. Oblíbila jsem si pidikabelečku původně určenou ke stánku, aby v případě úprku na WC nezůstávaly volně klíče, mobil, peněženka. Protože mi věk proklatě zkrátil ruce, vejdou se do ní ještě brýle. Zrcátko a propiska. Žvýkačky už ne.
Kolik (ne)zbytností denně vozíme v autě, poznáme zpravidla ve chvíli, kdy se blíží jeho cesta do servisu nebo na STK. Jasně - povinná výbava. Pak nejspíš kanďáček s kapalinou do odstřikovačů. Destilku pro strýčka příhodu do chladiče. Možná motorový olej. Asi i Add Blue. Kokpit sprej na plasty. Okenu, ať se jmenuje jak chce. Roli papírových utěrek. Deku na co kdyby. Voňavej stromeček nebo tak něco. Další brejle na čtení a propiska. Propisky. Až sem pohoda a vzor kázně a minimalismu.
Kdybych v autě přes sezonu prakticky nebydlela a měla ho jen jako větší nákupní tašku, víc bych sebou nevozila.
Že se mi blíží významnější trh poznává manžel spolehlivě z narůstajícího chaosu doma. Koberce z dílny se kupí v kuchyni, síň je užší a užší přibývajícími krabicemi, tiskárna hučí v nepředstavitelných časech, já si mumlám a počítám u toho na prstech, vrčím na jezevčíka a pohledy zabíjím veškeré pokusy o komunikaci. Pak je najednou všude fůra prostoru a fůra prachu vyrýsovává pavučiny a zaplňuje kouty. Za dva, tři dny, či týden hučí den pračka, řve vysavač, pokoutníci si přebírají výpověď, jezevčík má ublížený oči. Druhý den manželovi přetéká prádelní koš klubíčky ponožek a komínky svršků i spodků a z jezevčíka je symbiont. Až do dalšího vícedenního trhu funícího na krk klídek, pohoda, běžný provozní (ne)pořádek.
Poslední velký trh byl fakt velký a rozvířil usedlé doma, v dílně, v ateliéru. Aktéři akce Kulový blesk by mohli závidět. Napřed dočista dočista vykrámovat auto. Doma. Někam nacpat stánek, šuple na stánek, kufr s opláštěním. Invazní vak s rezervním oblečením do každého počasí. Spacák. Boty. Několikery boty. Kolovrat a stavy na předvádění. Přízi z ateliéru. Hodně příze. Na tkaní na místě i na plédy k prodeji. Z ateliéru se stal dočasně holobyt, dílna praskala ve švech, síní jsme levitovali, veranda se stala zbytností. Zboží a materiálu byly tři Traktory Čtvrté. První dávkou praskal ve švech a byla narvaná i kabina. Druhá dávka se vešla do nákladového prostoru - a byla po pověstný špunt. Poslední už naplnila nákladový prostor tak nějak mormálně. Doma zbyl prach, stánek, kolovrat, rouno, zbytné stolní stavy. Po akci jsem v pohodě sbalila vše zbylé najednou. Pračka, vysavač, ublížený psí oči - a nutnost znova vše nacpat někam domů a do dílny, protože Traktor Čtvrtý se proměnil v poctivý stěhovák a pendloval víc jak týden z místa A do místa B prázdný a zpět plný skříněk, knížek, krabic.... Chaos, který se mne netýká. Na rozdíl od toho domácího.
Na letošní Hromnice bude dle pranostik o hodinu více a polovina píce i krajíce, možná bude trylkovat skřivan. Ale také již bude po Kulovém blesku verze soft. Stánek a jeho příslušenství jsou opět nevnímanou součástí nákladového prostoru, v aťasu je útulno, pokoutníci nevystrkují ze skrýší chelicery. Vše si opět sedá do běžného provozního (ne)pořádku. Jezevčík přirostla k achilovce. Pokud nenoruje na kanapíčku.
Ovládnout chaos.
Nenechat se ovládat chaosem.